[ Pobierz całość w formacie PDF ]
.Leè kuøe,jakkoli za~ilo v té chvilce ji~ tolik nezdaøených pokusù, hoaí-kovi jaksi dùvìøovalo.Kamkoli je dával, nevzpíralo se, hnedpoddajnì tam vcházejíc, jako by si myslelo: vaak ty to musíavìdìti, a cítilo, ~e u toho dìcka nemá se pranièeho obávati.Avaak útulku nebylo k nalezení, aspoò ne po rozumu dìtském.Vaady vyskytla se nehoda.Kuøe zaèalo býti zatím nepokoj-no, trhajíc sebou v dìtských rukou a povytahujíc krk, abyse kolem sebe rozhlédlo; byla minula ji~ dávno chvíle, kdy jin-dy spávalo, a pak v horkých, je svírajících rukou bylo mu ne-volno.Tu koneènì hoaíkovi zasvitlo.V~dye má svou postýlku,proè by si je nevzal tam, tomu není pranic na závadu a nikdotoho nezpozoruje, proto~e teï nikdo k spánku ho nekonejaíjako døív a nevaímá si ho nikdo, kdy~ jde spat.Zaplesal, tak-øka nadaení ho jalo, zadýchal na kuøe a schoval je pod odìv.Leè bylo nìco na závadu milosrdným jeho úmyslùm.Sotvavloudil se do dveøí, tøesoucí ruèku skrývaje pod odìv, zpozo-rovala zrzavá Pepka, ~e má nìco za lubem.Jako by si honevaímala, nepustila ho ze zøetele, a~ postihla, co provádìl.Pøihrnula se hned k postýlce, strhla poduaku.Spráskla pakruce, odplivla si a svolala celý dùm.Mladá paní byla ú~asemcelá bez sebe. Vidìli jste kdy, lidé, nìco podobného? Já aspoò ne, já pøi-vykla díky bohu jiným pomìrùm! Takovou neøest dávatido peøin, do ustlaných, èistých peøin ( nemìl prve na tom dost, ~e mnì znièil kanape ).Vidím, ~e je nejvyaaí èas vzít tì,klouèku, jaksepatøí do cviku, nebo bys nám zvrátil celý dùmsvými zlozvyky. Mávnutím vyrazila mladá paní kuøe z rukou chlapcových.Kuøese pøekotilo a tìlem a hlavou prudce padlo na zem.V té po-loze bylo setrvaèností jeatì kus smýknuto, chtìvai pak po-vstati, padlo zas.Potom teprv, smìanì se motajíc a køídly tlu-kouc, s køikem vybìhlo otevøenými dveømi ven, kamsido aerých koutù.Hoaík zavzlykal.Ale køeè sevøela mu hrdlo a nemohl dál,jakkoliv plakalo celé jeho nitro.A chtìl, ruce vzepjav, vybìh-nouti snad nìkam za kuøetem do sínì.Macecha ho vaak za-dr~ela, zpátky jím trhla. Hloupý kluku, køikla, jak se to chováa? Ale teï ji~ vaehodost, hybaj spat.! Po celý veèer chechtaly se dìveèky tomu výjevu.Mìla mujen milostpaní více nalo~iti, projevily pøi tom pøání, obdivujícejejí velkomyslnost.Kuøe zatím skrylo se do kusu starého, utr~eného ~labu.A dìcko usínalo s horeèným, nìmým steskem.A zas pojemmatky, zoufalý a nedosti~ný, tkvìl se v jeho snách po celounoc.Té noci se hoaík neobyèejnì zpotil a promokøil vaechno, comìl na sobì, i peøinky pod sebou.Pepka, kdy~ stlala, hned na to upozornila dìveèky.Padlyvzhledem k tomu dvojsmyslné nará~ky, krèilo se nosem a nì-kdo podotkl, ~e pro takové prasáky není ani místo v posteli,takhle nìkde na chlévì.Zatím se také zrovna dnes shledalo, ~e poèíná si ji~ delaídobu nadmíru nezpùsobnì u jídla.Mladá paní zaèala si u ka~-dého jídla význaènì na to stì~ovati, leè dìlala, jako by chtìla radìji sama trpìti, ne~ proti tomu chopiti se nìjakých pro-støedkù, nervóznì jen pøitom krèíc ramenama, povzdychujícsi a svírajíc rty, a dávajíc tak pøed mu~em najevo, co je jí sná-aeti oaklivosti pøed tìmi nezpùsoby. Nu co, pravil koneènì po nìmecku otec dítìte, nechae jís èeládkou venku, bude mu to asi jedno. Hoaík se podívalna otce, jakkoliv slovu nerozumél.Otec zamrkal tu bezdìènìoèima, leè po vdìèném pohledu ze strany mladé paní byl hnedzase svým.A druhého dne, kdy~ hoaík po zvyku posadil se k stolu pánù,Pepka ho zhurta odtamtud vyhnala. V kuchyni je tvé místo, èunì. Ukázalo se za nìjaký èas, ~e ani èeládka s ním nemù~e jís-ti pro jeho nezpùsobnost.Bryndal si po bradì, jedl prstíky,se~výkaná sousta zase vyplival, jiným sáhal do talíøe.Bylo tedyhochovi zvláae prostøeno do kouta na ~idli, tam ae si dìlá, cochce. Tam to nikoho ne~iníruje, podotkla Pepka.Leè ani na tom nezùstalo.Jednou jdouc mladá paní kolemhoaíka, vtáhla do sebe dech, jako kdy~ vìtøí, a obrátila se k dì-veèkám: Necítíte nic? tázala se. Takový nìjaký jako puch. Slu~kyna sebe koukly a vypukly u významný smích. To my, holeèku,ji~ dávno cítíme, odvìtila jedna, pozvednuvai loket smìremk hoaíkovi.Shledalo se, ~e tím puchem je vinen hoch.I vyhnali ho bezodkladu ven do sínì.A mladá paní s Pepkou plily z oaklivostihezkou chvilku, ne~ zas upokojily ~aludek,a vaechna okna musela se otevøíti.Hoaík se v síni usedavìrozplakal.Plakal tak pøi celém svém obìdì, kdy~ sedìl tamna apalíèku, hanbì se sám pøed sebou nad tím, co mu pøièí-taly. Mamince jsem nikdy nesmrdìl, znìlo mu jaksi v duai. A miska byly mu ji~ dávno za talíø misku vymìnily zùstáva-la nedotknuta podle nìho.Pøiloudilo se zatím do sínì kuøe.Ostra~itì pozvedalodrápce, hlavu na strany klonilo.Podívalo se na hoaíka, a ne-vidìvai pøeká~ky, jalo se tiae z misky klovati.A dosti naklo-vavai, pøitlaèilo se poté k stupínku, a strèivai zobáèek podkøídlo, stálo tu nepohnutì a dlouho, nevyruaujíc chvíle dìtské-ho ~alu, jsouc jednou syto a bez ohro~ení.Dosud nalézala se dìtská postýlka v pokojíku vedle lo~ni-ce macechy a otce.Bylo to jednou v noci, kdy~ se hoaík probudil.Z pokoje ved-lejaího znìl utajený smích, jakési veselí a aepot; mezitím pakstøídaly se polohlasné polibky.Také tam hoøelo pøitlumené rù-~ové svìtlo z parádní lampy, vyaeøujíc záclonami sklenìnýchdveøí a~ k nìmu na postýlku.Lehounké vzduané útvary tkvìlyna stìnách a po stropì.(Zdálo se vedle v pokoji dlíti celé bla-~enství a vøelé, váanivé atìstí smyslného ~ivota.) Zamyslilse hoaík [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]
zanotowane.pl doc.pisz.pl pdf.pisz.pl centka.pev.pl
.Leè kuøe,jakkoli za~ilo v té chvilce ji~ tolik nezdaøených pokusù, hoaí-kovi jaksi dùvìøovalo.Kamkoli je dával, nevzpíralo se, hnedpoddajnì tam vcházejíc, jako by si myslelo: vaak ty to musíavìdìti, a cítilo, ~e u toho dìcka nemá se pranièeho obávati.Avaak útulku nebylo k nalezení, aspoò ne po rozumu dìtském.Vaady vyskytla se nehoda.Kuøe zaèalo býti zatím nepokoj-no, trhajíc sebou v dìtských rukou a povytahujíc krk, abyse kolem sebe rozhlédlo; byla minula ji~ dávno chvíle, kdy jin-dy spávalo, a pak v horkých, je svírajících rukou bylo mu ne-volno.Tu koneènì hoaíkovi zasvitlo.V~dye má svou postýlku,proè by si je nevzal tam, tomu není pranic na závadu a nikdotoho nezpozoruje, proto~e teï nikdo k spánku ho nekonejaíjako døív a nevaímá si ho nikdo, kdy~ jde spat.Zaplesal, tak-øka nadaení ho jalo, zadýchal na kuøe a schoval je pod odìv.Leè bylo nìco na závadu milosrdným jeho úmyslùm.Sotvavloudil se do dveøí, tøesoucí ruèku skrývaje pod odìv, zpozo-rovala zrzavá Pepka, ~e má nìco za lubem.Jako by si honevaímala, nepustila ho ze zøetele, a~ postihla, co provádìl.Pøihrnula se hned k postýlce, strhla poduaku.Spráskla pakruce, odplivla si a svolala celý dùm.Mladá paní byla ú~asemcelá bez sebe. Vidìli jste kdy, lidé, nìco podobného? Já aspoò ne, já pøi-vykla díky bohu jiným pomìrùm! Takovou neøest dávatido peøin, do ustlaných, èistých peøin ( nemìl prve na tom dost, ~e mnì znièil kanape ).Vidím, ~e je nejvyaaí èas vzít tì,klouèku, jaksepatøí do cviku, nebo bys nám zvrátil celý dùmsvými zlozvyky. Mávnutím vyrazila mladá paní kuøe z rukou chlapcových.Kuøese pøekotilo a tìlem a hlavou prudce padlo na zem.V té po-loze bylo setrvaèností jeatì kus smýknuto, chtìvai pak po-vstati, padlo zas.Potom teprv, smìanì se motajíc a køídly tlu-kouc, s køikem vybìhlo otevøenými dveømi ven, kamsido aerých koutù.Hoaík zavzlykal.Ale køeè sevøela mu hrdlo a nemohl dál,jakkoliv plakalo celé jeho nitro.A chtìl, ruce vzepjav, vybìh-nouti snad nìkam za kuøetem do sínì.Macecha ho vaak za-dr~ela, zpátky jím trhla. Hloupý kluku, køikla, jak se to chováa? Ale teï ji~ vaehodost, hybaj spat.! Po celý veèer chechtaly se dìveèky tomu výjevu.Mìla mujen milostpaní více nalo~iti, projevily pøi tom pøání, obdivujícejejí velkomyslnost.Kuøe zatím skrylo se do kusu starého, utr~eného ~labu.A dìcko usínalo s horeèným, nìmým steskem.A zas pojemmatky, zoufalý a nedosti~ný, tkvìl se v jeho snách po celounoc.Té noci se hoaík neobyèejnì zpotil a promokøil vaechno, comìl na sobì, i peøinky pod sebou.Pepka, kdy~ stlala, hned na to upozornila dìveèky.Padlyvzhledem k tomu dvojsmyslné nará~ky, krèilo se nosem a nì-kdo podotkl, ~e pro takové prasáky není ani místo v posteli,takhle nìkde na chlévì.Zatím se také zrovna dnes shledalo, ~e poèíná si ji~ delaídobu nadmíru nezpùsobnì u jídla.Mladá paní zaèala si u ka~-dého jídla význaènì na to stì~ovati, leè dìlala, jako by chtìla radìji sama trpìti, ne~ proti tomu chopiti se nìjakých pro-støedkù, nervóznì jen pøitom krèíc ramenama, povzdychujícsi a svírajíc rty, a dávajíc tak pøed mu~em najevo, co je jí sná-aeti oaklivosti pøed tìmi nezpùsoby. Nu co, pravil koneènì po nìmecku otec dítìte, nechae jís èeládkou venku, bude mu to asi jedno. Hoaík se podívalna otce, jakkoliv slovu nerozumél.Otec zamrkal tu bezdìènìoèima, leè po vdìèném pohledu ze strany mladé paní byl hnedzase svým.A druhého dne, kdy~ hoaík po zvyku posadil se k stolu pánù,Pepka ho zhurta odtamtud vyhnala. V kuchyni je tvé místo, èunì. Ukázalo se za nìjaký èas, ~e ani èeládka s ním nemù~e jís-ti pro jeho nezpùsobnost.Bryndal si po bradì, jedl prstíky,se~výkaná sousta zase vyplival, jiným sáhal do talíøe.Bylo tedyhochovi zvláae prostøeno do kouta na ~idli, tam ae si dìlá, cochce. Tam to nikoho ne~iníruje, podotkla Pepka.Leè ani na tom nezùstalo.Jednou jdouc mladá paní kolemhoaíka, vtáhla do sebe dech, jako kdy~ vìtøí, a obrátila se k dì-veèkám: Necítíte nic? tázala se. Takový nìjaký jako puch. Slu~kyna sebe koukly a vypukly u významný smích. To my, holeèku,ji~ dávno cítíme, odvìtila jedna, pozvednuvai loket smìremk hoaíkovi.Shledalo se, ~e tím puchem je vinen hoch.I vyhnali ho bezodkladu ven do sínì.A mladá paní s Pepkou plily z oaklivostihezkou chvilku, ne~ zas upokojily ~aludek,a vaechna okna musela se otevøíti.Hoaík se v síni usedavìrozplakal.Plakal tak pøi celém svém obìdì, kdy~ sedìl tamna apalíèku, hanbì se sám pøed sebou nad tím, co mu pøièí-taly. Mamince jsem nikdy nesmrdìl, znìlo mu jaksi v duai. A miska byly mu ji~ dávno za talíø misku vymìnily zùstáva-la nedotknuta podle nìho.Pøiloudilo se zatím do sínì kuøe.Ostra~itì pozvedalodrápce, hlavu na strany klonilo.Podívalo se na hoaíka, a ne-vidìvai pøeká~ky, jalo se tiae z misky klovati.A dosti naklo-vavai, pøitlaèilo se poté k stupínku, a strèivai zobáèek podkøídlo, stálo tu nepohnutì a dlouho, nevyruaujíc chvíle dìtské-ho ~alu, jsouc jednou syto a bez ohro~ení.Dosud nalézala se dìtská postýlka v pokojíku vedle lo~ni-ce macechy a otce.Bylo to jednou v noci, kdy~ se hoaík probudil.Z pokoje ved-lejaího znìl utajený smích, jakési veselí a aepot; mezitím pakstøídaly se polohlasné polibky.Také tam hoøelo pøitlumené rù-~ové svìtlo z parádní lampy, vyaeøujíc záclonami sklenìnýchdveøí a~ k nìmu na postýlku.Lehounké vzduané útvary tkvìlyna stìnách a po stropì.(Zdálo se vedle v pokoji dlíti celé bla-~enství a vøelé, váanivé atìstí smyslného ~ivota.) Zamyslilse hoaík [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]